Plíživý Jak Stín, Bodavý Jako Dýka

28. května 2008 v 22:52 | Titanie |  Srdci
Mám pocit, že se mé elfí srdíčko roztrhne na dva kousky jako křehká květinka.
Pocit vinny je něco, co v mém slovníku najdete opravdu velice omezeně a co jsem za těch osmnáct let, co jsem už na světě, pocítila doopravdy jen minimálněkrát. Jednou to ale stálo za to ... nebo spíše nestálo? Volím druhou možnost, pokud zvážím celou tu situaci, při které ten pocit vyvstal a trápil mou hloupoučkou hlavinku nezkutečně dlouho. Tuším, že dodnes tak úplně nevymizel a stále se tma někde v koutku ukrytý schovává a možná i číhá na svou další příležitost. A dnes? Dnes je tu ten ošklivý pán s výčitkou v očích znovu a s návazností na toho prvního se mi usidluje na duši ...
Nemám ten pocit ráda, neumím v tom chodit, pozapomněla jsem, jak se takové situace řeší, takže apatické stavy, ve které tohle soužení přechází nejsou pro mne vůbec překvapivé a jen je se sklopenou hlavou přijímám. Co jiného mi zbývá, když je celičký můj elfí život tak spletitý, plný tajmeství, záhad a neuvěřitelných věcí, které dokáže pochopit a vstřebat jen tak malinká hrstka stvoření? I dnes, přes všecny neuvěřitelné příběhy, které světem kolují s pravidelností obíhající hodinové ručičky, se najdou lidé, kteří nechápavě vrtí hlavou a nedokáží tomu porozumět. Stále v tom vidí cosi neuvěřitelného, ba snad i nemožného, či neuskutečnitelného? Sama nevím, ale mě to přijde skoro normální. Nejspíše proto, že v tom žiji už takovou dobu.
Všechno není jednoduché a každý máme při sobě nějakou tu těžkost, která nám neustáleposílá rány svým bičem, který se zarývá hluboko do kůže, aby nám v podobě jizviček nedovolil zapomenout a jít jen tak lehce dál. Je tak těžké smířit se s něčím odchodem, ke všemu, je - li to odchod radikální, konečný. Jak se smiřuje se smrtí? Je naším nepřítelem, i přítelem. Sebere nám někoho blízkého a neptá se, jestli smí, či ne. Řídí se pouze sama podle svého, má svůj rozum i cit. Můžeme si stěžovat, že není spravedlivá, ale opak je pravdou. Je to dáma se spravedlností v jedné ruce a emocemi v té druhé.
Nedokážu se smířit s definitivním odchodem někoho takového, jakým byl pro mě Samuel, vím to. Je to má slabost, místečko nosené hluboko uvnitř, které nikdy nepřestane úplně bolet a nezbaví se té palčivosti, které se ani ta nejžhavější láva nevyrovná. Nerozumím, nechápu, co se děje, nevím, proč je to teď tak, jak to je a či to má souvislosti ... potřebovala bych tolik jeho obětí a odpovědi na tisíce nezodpovězených otázek ... Jak se zbavit toho pocitu vinny ze zrady? A je to vůbec zrada? Zradí srdce, když se objeví někdo nový, někdo se sdcem stejně tak ryzím a úsměvme hřejivým, jako byli ty jeho a vy ho vpustíte do svého života? Vpustíte ho tam, kde to bolí a pálí, aby tu bolístku pofoukal; kde vám dokáže pomoci tak, jak nikdo jiný a přitom za to nic nežádá krom porozumění. Je to tak špatné? Znamená to, že zapomínáte a nahrazujete?
Je tolik otázek a tak málo odpovědí ... A ke všemu ta proradná lidská nechápavost, která vás nutí zůstat v tom sám, protože nechcete ublížit ani jim, ani jemu a ani sami sobě ... Elfové možná jsou nesmrtelní, ale jejich srdíčka nejsou nezranitelná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Small Victory Small Victory | Web | 29. května 2008 v 20:45 | Reagovat

nejkrasnejsi clanek co jsem do tebe kdy cetla(:) ma obrovskyho ducha, ktery me pohltil... rada si ho prectu jeste jednou... jen tak dal(:)

2 li Ann li Ann | Web | 30. května 2008 v 8:39 | Reagovat

život je složitý, spletitý..je na nás , jak se s tím vyrovnáme, jak to prokličkujeme.

3 li Ann li Ann | Web | 30. května 2008 v 10:01 | Reagovat

s radostí oznamuji, že si byla zařazena do jedné z mých oblíbených rubrik :) (konečně :D)

a to je rubriky - internet, omlouvám se jinak za spoždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.